Nezáleží na tom, jak dlouho nebo jak moc brečíš. Záleží jenom na tom, že se znovu vynoříš. Nezáleží na tom, jak rychle jdeš, záleží jen na tom, jestli jsi pořád na cestě. Příběhy se odvíjejí jako stuhy. Dlouhé provazy, copy zapletené travou, papírové pásky, telegramy. A na druhé straně ne. Sedí někdo u počítače, nad listem papíru, nad rozevřeným odřeným školním sešitem, aby je zapsal. Příběhové já se zapotácí a padne. Příběhy blednou a ty je nezadržíš.

Z domu, o kterém se mi zdávalo, ze kterého trochu mrazilo a do kterého jsem se chtěla vždycky podívat, zbyla je hromádka sutin, desek a taky tahle skříň. Asi ani ona tam dlouho nepobude, ale pro mě je to námět na povídku.

Vitajte v mojom svete! Zdravím cudzinec,čo ťa sem priviedlo? Či dážd,a či jedla málo? Nuž ostaň, a prečítaj si INE príbehy. Bez lásky, štastia, či nehy. A možno pochopíš pointu strachu,. Ktorého je na svete ako maku. Že ten,kto sa v tme stratí. Pripravte sa že to nebude zrovna raj. Konečne je po škole! .

Před deseti dny jsem bláhově slibovala, co všechno sem dodám do týdne. Teď už vím, že sliby chyby a příště využiju výslechovou taktiku mlžení a zatloukání. Moje schopnost organizovat si čas, inspirační i technické zdroje je tristní. Mějte se pěkně a prohánějte múzy.